Život v českých sekcích
Studovat ve Francii na lyceích Alphonse Daudet v Nîmes a Carnot v Dijonu neznamená jen studovat, ale také zažívat neuvěřitelné příhody v kolektivu studentů stejného věku, bavit se při poznávání nové země a kultury a v neposlední řadě také dospět.
Den klasického „karnoťáka“ či dívky z Nîmes na první pohled nevypadá vůbec nijak báječně, ba naopak může kdekoho odpuzovat. Komu by se chtělo vstávat každý den kolem sedmé ranní, trávit ve škole většinu času, protože nejenže Francouzům jedna vyučovací hodina trvá padesát pět minut (Francouzi si totiž myslí, že za těch deset minut, které činí rozdíl mezi českou a francouzskou vyučovací hodinou, se toho dá stihnout velice moc.), Francouzi si také velice rádi některé dny ve škole pobudou až do 18.00 a v sobotu do 12.00, jen aby měli středeční odpoledne volné pro zájmové aktivity. Škoda jen, že si toho volna stejně většinou neužijí naplno, protože musí dodělávat komentář do francouzštiny, či disertační práci do dějepisu a zeměpisu, které kvůli pozdním příchodům ze školy domů a krátkému víkendu nestihli udělat jindy. Anebo je za tímto nedostatkem času jen notorická lenost a krédo francouzských studentů: Co můžeš udělat dnes, odlož na zítřek?
Možná, kdo ví… avšak teď už dost hrůz, pro Čechy je realita ve skutečnosti často úplně jiná. Jestliže čeští studenti odcházejí do Francie za účelem studia, nesmí být divu, když většinu času tráví ve škole. Ze začátku je pro každého těžké proniknout do francouzského školního systému: přizpůsobit se délce hodin, akceptovat, že se do školy chodí od rána do večera, že někdy i sobotní ráno musí být zasvěceno studiu, že všechny písemné práce se píšou podle jasně stanoveného vzorce… ale ještě nikdy na to nikdo neumřel! Po pár měsících to všem připadá zcela normální a čeští studenti se stávají jedněmi z nejlepších, a to dokonce i ti, kteří do Francie přišli s nižší znalostí jazyka. Učení zvládají bravurně a ještě mají čas na různé mimoškolní aktivity. Mohou sportovat, chodit do hudebního studia hrát na nějaký nástroj a popřípadě i cestovat.
Pravdou je, že českým studentům ušetří mnoho času také to, že bydlí na internátu přímo ve škole a nemusí se každý den nikam daleko přemisťovat. V Nîmes i v Dijonu mají holky každá svůj pokoj, dijonští chlapci jsou do pokojů rozděleni po dvou. Život na internátu může znepříjemňovat pouze fakt, že studenti musí dodržovat jistá pravidla a podřídit se tedy určitému dennímu rytmu. Udělat si vycházku v 21.00 bez předešlého písemného svolení, je nemyslitelné. Ať žije francouzská byrokracie! Co se týče stravy, přes týden se všichni stravují ve školní jídelně. O víkendu si holky z Nîmes vaří samy, protože zůstávají na internátu, naopak „karnoťáci“ chodí do dijonských hostitelských rodin.
Snad všichni absolventi českých sekcí se shodnou na tom, že největším zážitkem ze studia ve Francii je život v české komunitě, kde se pořád něco děje. Ať už se jedná o různé party, čajové dýchánky, pikniky v parku, společné výlety či setkání s významnými osobnostmi. Stále je čemu se smát, stále existují místa, která jsme ještě nenavštívili, a stále nás napadají šílené nápady, jak si pobyt v cizí zemi zpříjemnit. Je až neuvěřitelné, jak lidé tak rozdílných charakterů, jací se ve Francii setkávají, dokážou táhnout za jeden provaz. Např. v Dijonu čeští studenti každoročně vymýšlí a nacvičují divadelní představení, jež má Francouzům přiblížit českou kulturu a ukázat, jak takový Čech vnímá tu francouzskou.
Jako nic na světě není jen černé či bílé, tak ani život na české sekci není jen báječný nebo hrozný. Krásné chvíle střídají těžké momenty a je na každém, aby se popral sám se sebou a určil si své priority. Odjet znamená vzít odpovědnost do svých rukou a více nespoléhat na pomoc rodičů - ti jsou daleko, vy jste sami, ale naštěstí ve společnosti ostatních.
Odjet také znamená mnoho příležitostí do budoucna. Absolventi českých sekcí mohou pokračovat ve studiu na vysokých školách jak v České republice, tak i ve Francii (či kdekoliv jinde na světě). Absolventi českých se díky svému potenciálu, který v nich pobyt ve Francii rozvíjí, velmi dobře uplatňují v pracovním životě. Najdete mezi nimi úspěšné vědce, diplomaty, obchodníky, vysokoškolské pedagogy, právníky... České sekce jsou výzva, která se rozhodně vyplatí!
Karolína Koukolová
bývalá studentka české sekce v Dijonu
Tento článek byl rovněž otisknut ze začátku roku 2012 v Bulletinu Sdružení učitelů francouzštiny.
Bližší inormace o životě na lyceu Carnot v Dijonu naleznete zde a o životě na lyceu Alphonse Daudet zde.
Další praktické informace:
Studium na českých sekcích trvá tři roky a je zakončeno složením francouzské státní maturity, která MŠMT uznána jako ekvivalentní české maturitní zkoušce. Tři ročníky na francouzském lyceu nesou jména Seconde, Première a Terminale. V prvním ročníku, tedy v Seconde je učivo všeobecné, od Première si studenti vybírají, zda chtějí pokračovat v literární, ekonomické nebo přírodovědné sekci.
Do školního roku 2010/2011 bylo studium na českých sekcích bezplatné, nicméně od školního roku 2011/2012 se v důsledku změn ve francouzsko-českých bilaterálních dohodách rodiny českých studentů na pobytu finančně spoluúčastní, a to částkou 1000€ za školní rok (neboli 100€ měsíčně, což jsou náklady, které by na studenta rodiče vynaložili i doma).
Francouzská strana tedy hradí 75% nákladů na stravu, ubytování, učebnice, pojištění, kapesné a MŠMT financuje dopravu na začátku a na konci školního roku. Nicméně student má možnost vracet se během roku na prázdniny domů (zhruba každé dva měsíce na 14 dní), tyto cesty si ale musí uhradit sám.
Studenti, pro které by spoluúčast 1000€ za školní rok představovala zásadní překážku ve studiu v sekcích, budou moci žádat o finanční podporu Sdružení bývalých studentů českých sekcí v Dijonu a Nîmes, jejíž přiznání se bude řešit individuálně. Více informací naleznete v sekci Lycejní stipendijní fond (odkaz).
Další podrobnější informace o organizaci, průběhu a obsahu studia, maturitní zkoušce apod. jsou též na stránkách Francouzského institutu v Praze, na stránkách Lycea Alphonse Daudet a Lycea Carnot (v sekci Le lycée second cycle):
www.ifp.cz/-Les-sections-tcheques-en-France,632-
Viděno očima studentů
Jak se nám žije v Dijonu/Nîmes?
Úvahy a poznámky současných studentů českých sekcí, květen 2013
I.
Napsal mi onehdy jeden známý z Čech, že bude psát do studentského časopisu článek o možnosti studia na Carnotu a zda bych tedy nemohl odpovědět na několik otázek. Většina z nich se nesla v podobném duchu jako ty, které jsou mi kladeny takřka z každé strany. „Jsi tam spokojený?“ „Co ti to přineslo?“ „Je to těžké být tak daleko od rodiny?“ „A jaké to je být přes týden zavřený na intru?“ V běžném rozhovoru většinou odbudu tazatele neurčitým konstatováním typu „jde to“ či „dá se to přežít“. Ovšem nutnost své hlavní dojmy stručně sepsat mne utvrdila v tom, že na nejjednodušší otázky je často nejtěžší odpovědět. Něco podobného se po mně žádá i zde a tak se pokusím o krátké zamyšlení nad tím, co v Dijonu vlastně dělám, proč to dělám a k čemu to všechno směřuje.
Předně bych chtěl zdůraznit, že se velmi zdráhám o svém studiu na Carnotu vynášet v současné chvíli mnoho soudů. Myslím, že hodnotit lze až zpětně, s odstupem, s vědomím všech důsledků a celkového životního kontextu. V každém případě bych lhal, kdybych řekl, že jsem nikdy nepochyboval o správnosti svého rozhodnutí odjet do Francie. Co víc, nastalo i pár nepříjemných období, kdy jsem začal vážně uvažovat o návratu. Nakonec jsem zůstal, ideální to zde není, ale snažím se využívat svůj pobyt zde naplno.
Mohl bych na tomto místě vyjmenovat, co vše mne tu štve, co se mi nelíbí atd. Je to však zbytečné a tak se zaměřím hlavně na pozitiva. Odjet na tři roky studovat do zahraničí je sice cosi úzce spojeného se školou, ale myslím, že největší přínos tkví jinde. A to v nenahraditelné životní zkušenosti, která ze zcela nového prostředí pramení. Člověk je nucen konfrontovat sám sebe v nových podmínkách, vůči novým lidem a je tím pádem „vyhozen“ z komfortní reality dosavadní existence, která, tím že jí není s čím srovnat, nepobízí k hlubším a závažnějším otázkám hledání vlastní identity. Život „ve dvou světech“, který je tak dobře znám každému „karnoťákovi“, tedy považuji za přínos takřka stěžejní, i když nálady z něj vycházející nemusí být vždy úplně nejpříjemnější. Dalo by se pokračovat – osamostatnění a odtržení od rodiny v relativně mladém věku může mít, jste-li schopni toho využít, rovněž obohacující důsledky. V neposlední řadě považuji českou sekci za unikátní sociální prostředí, ve kterém se setkáte s velmi rozdílnými typy osobností. Nutnost zaujmout k nim nějaký postoj a zkusit je pochopit je rozhodně neopakovatelnou školou života.
II.
Ve škole se mi celkem daří, nemám žádné problémy ani potíže. Líbí se mi odlišný způsob výuky než je na českých školách, hlavně když můžeme používat naše znalosti na rozsáhlejší práce. Moc mě nebaví jenom se něco naučit nazpaměť, mnohem lepší je, když píšeme různé písemné práce a slohovky na určité téma. Mimo školu je to také fajn, teď jsme pořádali český spektákl, který se nám povedl a v květnu pojedeme na voyage na jih Francie (do Nîmes), tak alespoň poznám jinou oblast Francie, ještě jsem tam nikdy nebyla. Víkendy trávím ve skvělé rodince, vloni jsme je pozvali k nám do Česka a tak se jim tu líbilo, že letos přijedou zase. Myslím, že jsem se toho ve Francii spoustu naučila, určitě se mi to bude hodit i později v životě.
III.
V součastné době jsem v premieru. Za celé dva roky jsem ani jednou nepomyslela na návrat do České republiky. Se svým životem ve Francii jsem spokojená. Vážím si každé vteřiny zde strávené. Až zde jsem se naučila být opravdu samostatná, sama se rozhodovat a také si všímat rozdílů mezi kulturami a mnohem víc. Francie mi doslova otevřela oči v mnoha ohledech. Upřímně mohu říci, že dnes vnímám svět jinak, než kdysi.
Francouzský školní systém mi vyhovuje, vidím smysl v tom, co dělám, co po mně profesoři či společnost vyžadují.
IV.
Když se ohlédnu na již skoro uplynulý školní rok strávený na „Karnotu“, vidím spoustu pozitiv a skoro žádná negativa. Rozhodně to nebyl promarněný čas, to určitě ne. Ba naopak. Doba v Dijonu strávená mi přinesla spoustu nových zkušeností, poznatků a kamarádů. Zkrátka nelituji toho, že jsem tamějším studentem. Každou volnou chvilku se snažím účelně zužitkovat, tak abych si na konci mohl říct, že jsem nepromarnil ani minutu. Mohlo by se zdát, že všechno je bez chyby a v nejlepším pořádku, ale musím přiznat, že i přes všechny ty klady je tam malé a určité negativum, které to tak trochu kazí. Tak trochu problémem, je (nemůžu říct špatná ale ani ne dobrá) komunikace mezi sekcí a ředitelstvím.
V.
Po prvním roce stráveném na Lycée Carnot v Dijonu, pro který jsem si vybral jako volitelný předmět Sciences d’Ingénieur, jsem se rozhodl změnit směr svých studií. I přes slušné výsledky v přírodovědných oborech a pobízení třídní profesorky, jsem si zvolil sekci ES (économique-sociale). Tento výběr byl způsoben mým zvýšeným zájmem pro aktuální politické dění a společnost, ve které žiji. Myslím si, že nemalý podíl na tomto rozhodnutí mají také mí (především čeští) kamarádi zde v Dijonu, kteří mě v tomto směru intelektuálně velmi obohatili. Také hodiny S.E.S (sciences économiques et sociales), které jsem měl možnost navštěvovat v seconde mě utvrdily v názoru, že bych si měl vybrat právě tuto sekci.
(…)
Ve studiu na ekonomicko-sociální sekci a také obecně ve Francii vidím několik velkých výhod. Prvním a zcela zásadním obohacením, je francouzská metoda rozebírání dokumentů, jejich analýza a také metoda organizování struktury vlastního textu. Tato školní disciplína je podle mě užitečná nejen pro mé další studie. Pomáhá mi soustředit se na fakta, provádět analýzu s co největší přesností a zároveň vést mou úvahu argumenty. Již zmíněná analýza také učí jedince přemýšlet a jít do hloubky jakéhokoliv problému.
Další výhodou je učení v cizím jazyce, které člověka nutí posunout se určitým způsobem dál. Má zkušenost mě naučila, že práce s francouzským jazykem může být zároveň způsobem, jak se stát vnímavějším ke světu okolo sebe. Ostatně věta „Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem,“ tuto pravdu nanejvýš vystihuje.
(…)
Mé studium na Lycée Carnot probíhá úspěšně, přestože se pro mě stále jedná o neobvyklou a obohacující zkušenost. Podmínky místního života pro mě představují podmět k hledání sebe sama. Díky druhé stránce tohoto programu – životu ve Francii, se stávám více autonomní, lépe připraven na život dospělého jedince v naší společnosti. Přestože jsem už ušel kus cesty, během které jsem se toho hodně naučil, cítím, že stále nejsem u konce. Strávit zde tedy další rok je pro mě možnost pokračovat v osobním obohacení, kterého bych se nerad vzdal.
K tomuto obohacení přispívají i různorodé kulturní aktivity, kterých se mohu účastnit a které podle mě představují jednu z důležitých součástí této zkušenosti. Jedná se například o přednášky organizované univerzitou Sciences Politiques, koncerty, divadelní představení, filmy, ale i aktivní vyžití například díky čtvrtečním improvizačním večerům, které jsme letos jako čeští studenti založili.
Přestože všechny tyto důvody jednoznačně poukazují na obrovský přínos studia na Lycée Carnot v Dijonu, možná, že úplně nejdůležitějším faktorem, který celému projektu přidává na jedinečnosti jsou lidé, kterými se zde člověk může obklopit. Stejně jako se některé věci nedají vyjádřit čísly, tak ani přínos těchto spolužáků, kamarádů, přátel se nedá spočítat. Stejně jako prohlásil senátor Robert Kennedy, že „HDP neukazuje krásu naší poezie, sílu našich manželství či inteligenci veřejné debaty,“ tak ani lidské vztahy, které člověk díky této speciální situaci naváže, nejdou vyčíslit.
(Texty vznikly za jiným účelem, nebyly původně určeny pro budoucí studenty,
tj. nebyly vedeny snahou vykreslit pobyt ve Francii např. pouze v kladném duchu.
Přebíráme je anonymně, na základě souhlasu jejich autorů.)
Pokud by vás zajímalo, jak se v sekcích žilo před necelými sto lety, můžete si pročíst zveřejněné dopisy, jež posílala svým rodičům jedna studenta dnes již neexistující dívčí sekce v Saint Germain-en-Laye v předválečném období. Příslušný link naleznete v rubrice Odkazy.