Co je dobré vědět o životě na Carnotu
1) Kde v Dijonu bydlíme?
Ve všední den jsme ubytovaní na internátu, který se nachází přímo v areálu školy. Dívky mají každá svůj pokoj s postelí, pracovním stolem, poličkami, umyvadlem a skříní. Pokoje jsou malé, ale zato nově zrekonstruované, barevné a velice útulné. Společně s nimi bydlí na internátu ještě Francouzsky z hudební sekce. Chlapci bydlí v jiné budově ve větších pokojích po dvou. Mají tam taktéž postele, skříně, poličky a umyvadlo. Sprchy a WC jsou na obou internátech na chodbě. Dlouhou dobu se u sprch nedala regulovat teplota vody. Kohoutek umožňující regulaci teploty byl zatím nainstalován jen na holčičím internátu. Rozhodně nejsme jediní studenti ubytovaní ve škole. Na dalších internátech bydlí ještě spoustu Francouzů z „classes préparatoires“ – „prepáků“.
2) Kde se tam stravujeme?
Přes týden chodíme na snídaně, obědy i večeře do školní jídelny alias „selfu“. Pokud ale máme hlad během dne či se nám to školní jídlo přejí, na internátu je k dispozici kuchyňka se základním vybavením, kde si můžeme něco dobrého ukuchtit. Je tam základní nádobí, lednice, mrazáček, sporák, rychlovarná konvice a mikrovlnka. Jen si dávejte dobrý pozor, abyste si připravené jídlo snědli hezky na internátu. Nebo když si třeba ve městě koupíte kebab, raději ho snězte hned tam. Když si ho přinese na dvůr, riskujete, že vám někdo vynadá, že na školních pozemcích se nejí, od toho tu přece máme self!
3) Máme možnost připojit se na internet?
Jistě, na Carnotu existuje wifi. Jen to nastavení je trošku komplikované (ale od toho tu jsou kluci), a pak je třeba obnovovat přihlášení každých 50 minut.
4) Jak je to se špinavým prádlem a povlečením?
V areálu školy se nachází prádelna. Každý Čech si své oblečení musí označit přiděleným číslem. Dostane také k dispozici pytel, v kterém oblečení v pondělí ráno odnese do prádelny. Pro oblečení si pak můžeme přijít v pátek po 12. hodině. Vyperou nám i spodní prádlo, to není žádný problém, jen dobrá rada: nikdy si tam nenechávejte prát věci, na kterých vám hodně záleží. Můžou se vám vrátit obarvené či o dvě čísla menší. Někteří studenti si prádlo nosí prát raději do rodinek.
Co se týče povlečení, většina Čechů si vozí svoje vlastní, protože si vozí i vlastní polštář a peřinu. Kdybychom to neudělali, dostali bychom na spaní pouhou deku s prostěradlem, jak je ve Francii zvykem. Praní povlečení se provádí také v prádelně zhruba každé tři týdny. Rozpisy vždy visí na nástěnce na internátech.
5) Co když onemocníme?
Když se nám stane něco při vyučování, v areálu školy je k dispozici školní lékařka. Ve školní ošetřovně nás dokonce může uložit na lůžko, kde si můžeme nějakou tu chvilku odpočinout. Jelikož ale návštěva ošetřovny pro některé studenty lycea představuje způsob, jak se ulít z výuky (hlavně pro ty francouzské, samozřejmě! J), občas se stává, že se vás školní lékařka pokusí vyléčit nejprve bonbónem nebo sušenkami. Pokud bychom – nedej bože – dostali nějakou závažnější nemoc (třeba chřipku), pak se tři minuty od školy nachází ordinace lékaře, který nás má na starosti. V případě, že nám naordinuje klid na lůžku, nesmíme zůstávat sami na pokoji, ale po snídani si musíme jít lehnout na školní ošetřovnu. Mít u sebe vlastní léky je oficiálně zakázáno, avšak co oči nevidí, srdce nebolí.
6) Jak vypadá průměrný den českého studenta v Dijonu?
Na snídani se chodí kolem půl osmé. Výdej zavírá v 7h40, takže kdo dorazí se zpožděním, ráno prostě nejí. Nebo spíš jinak: kdo dorazí se zpožděním, může se na internátu najíst z vlastních zásob a vyhne se tak monotónní snídani skládající se už léta z bagety, másla, marmelády, jogurtu, kiwi nebo pomeranče a cornflaksů. I když je pravda, že sem tam nám dají také křupavé müsli a nutelu. Nicméně pozor všem, kdo už teď pomýšlí na to, že na snídani prostě chodit nebudou! Nemožné! Jsme pod dozorem a z vynechání snídaně by mohl být velký problém! Nejlepší řešení je na snídani sejít, ale přinést si vlastní věci. Po snídani se většinou jde hned do školy. Ale vzhledem k tomu, že Francouzi mají v rozvrhu velké mezery i během dopoledne, někdy se může stát, že nám škola začíná až v 9, 10, 11, či dokonce až ve 12 hodin. To se pak po snídani můžeme vrátit na internát nebo jít do knihovny. Hodiny se můžou táhnout až do 18 hodin, okolo poledne však máme přestávku na oběd. Každá třída má přesně rozvrženo, od kolika hodin může do jídelny, aby se předešlo dlouhým čekacím řadám. Pokud zrovna končíme brzy odpoledne, můžeme jít na internát, tedy nemůžeme tam být jen mezi 14.00-16.30, kdy tam jsou uklízečky. Ty vynášejí koše, myjí sociál a předstírají, že vytírají. Málokdy to totiž jde poznat. Jen na okraj: Na Carnotu se netřídí odpad (obecně Francouzi třídí mnohem méně než my a například nápojové kartony hází k plastům), ale v areálu školy je popelnice na papír a hned vedle školy kontejner na sklo. Ve městě se pak nachází i popelnice na plasty, takže třídění odpadu je teoreticky možné, ale záleží na každém, zda se rozhodne třídit nebo ne. Ve středu odpoledne nemá školu nikdo. Francouzi toto odpoledne věnují zájmovým aktivitám nebo dohánějí věci do školy. I Češi se mohou zapsat do různých sportů, které se konají ve škole i mimo ni nebo vyrazit třeba do města. Je to také jediný den, kdy máme povoleno být na internátu v přítomnosti uklízeček. Večeře se podává zhruba od 19 hodin. Po večeři už nikdo nikam nesmí a musíme s vychovateli zůstat chvíli na dvoře – v létě do 20.30, v zimě do 20.00 (je nám ale také dána k dispozici učebna, kam se v případě špatného počasí můžeme uchýlit). Na dvoře je velké betonové hřiště, kde se dá hrát basket nebo fotbal, jednou týdně můžeme jít dokonce do tělocvičny hrát floorbal či volejbal. Na floorbal je ale třeba dovést si vlastní hokejku. Večer si pak na internátu můžeme dělat, co chceme za podmínky, že nebudeme porušovat interní řád a nebudeme hluční. Je to čas na dělání úkolů, skypování, dívání se na filmy, pořádání čajových dýchánků atd. Občas se stane, že nám kolem půlnoci pustí alarm. To pak přes sebe všichni musíme přehodit deku a spořádaně se odebrat na dvůr.
7) Co se ve škole učíme?
V sekundě (prvák) se rozvrh podobá hodně tomu na českých gymnáziích, tzn. matika, fyzika-chemie (tady se vyučují jako jeden předmět), dějepis-zeměpis (nápodobně), literatura, jazyky, tělocvik, biologie. K tomu si ještě vybíráme povinně volitelný předmět (ekonomie, inženýrské vědy, rozšířená fyzika, literatura a společnost). Pro opravdové nadšence tu jsou ještě nepovinné předměty jako výtvarka, hudebka, dějiny umění, latina, řečtina. Metoda učení se docela liší od toho českého, méně se učíme zpaměti, zato nás ale vedou k zamyšlení se nad poskytnutými informacemi a k jejich následnému využití, což určitě není k zahození. Na konci sekundy přichází specialita francouzského systému. Druhý a třetí ročník totiž už nejsou obecné, rozdělujeme se do čtyř rozdílně orientovaných sekcí – literární, ekonomické, přírodovědné a inženýrské. V každé sekci se klade důraz na jiné předměty, některé naopak úplně odpadají. Například v literární sekci se můžete nadobro rozloučit s matematikou. Druhý i třetí ročník je zakončený maturitní zkouškou. Na konci druhého ročníku zvaného „premiéru“ skládají všichni maturitu z francouzštiny (písemnou i ústní), vědci navíc maturitu ze zeměpisu a dějepisu a literáti a ekonomové z fyziky, chemie a biologie. V posledním ročníku tzv. „terminálu“ se pak skládá maturity ze všech ostatních předmětů v dané sekci včetně tělocviku a Češi dělají i maturitu z češtiny, aby jejich maturita byla uznána jako ekvivalent české maturitní zkoušky. Na první pohled se to může zdát složitější než česká maturita, ale je třeba vzít v potaz rozdílnost obou systémů. Navíc si Francouzi maturitu nanečisto zkoušejí dvakrát do roka, a to už od prvního ročníku, takže maturita naostro pak nijak nepřekvapí. Určitě je to zvládnutelné! Ještě nikdy se nestalo, aby nějaký Čech neodmaturoval!
8) Jak nás přijímají Francouzi ve třídě?
Naši spolužáci někdy bývají o něco mladší než my, což ale nijak nebrání tomu, abychom si mezi nimi našli životní přátele. Francouzskou specialitou je, že se složení třídy téměř každý rok významně mění, tudíž pokud si s někým nesednete první rok, je tu velká šance, že další rok už s ním ve třídě nebudete. Není vyloučeno, že se v jedné třídě může sejít i několik Čechů.
9) Co se děje o víkendu?
O víkendu chodíme do „familles d’accueil“ alias „rodinek“. Každý z nás jich má hned několik a střídá je podle svých preferencí a jejich časových možností. Když si s nějakou rodinkou nesedneme, dá se to řešit. V rodinkách je o nás dokonale postaráno, dostaneme postel, místo na psaní úkolů, najíst, občas vyrazíme i na výlet. Do rodinek se chodí většinou v sobotu na oběd, protože někteří mají v sobotu dopoledne školu. Na internát se vracíme buď v neděli po večeři, nebo v pondělí ráno.
10) Můžeme se během týdne vzdálit z lycea?
Ano, kdykoliv, když nemáme školu, avšak do 19.00 musíme být zpátky. Výjimku tvoří páteční večer, kdy máme povoleno jít ven po večeři a vrátit se až ve 22.00. Pokud bychom v týdnu chtěli třeba do kina, musíme si během pondělka podat žádost o vycházku podepsanou českou lektorkou. Když si tu žádost napíšeme už od 18.00, nemusíme pak jít na večeři.
11) Musíme si pořídit francouzské telefonní číslo?
Není to nutnost. Komunikace s rodinou v Česku je nejsnazší přes skype, a SMS už nestojí tolik, abychom to měsíčně nemohli zaplatit. Francouzské číslo se vyplatí v případě, že víme, že budeme pravidelně komunikovat s Francouzi. Ve Francii bývá kredit časově omezen, takže je třeba ho dobíjet v určitých časových intervalech. Již po půlroční prodlevě dochází k zablokování SIMky. Takže francouzské číslo kupovat s rozvahou!
12) Co když se chceme přihlásit do zájmových kroužků?
Možné to je. Pokud jsou to kroužky ve středu odpoledne, kdy není škola, není co řešit. Pokud je to někdy ve večerních hodinách, je možné se domluvit na systematickém uvolňování z internátu.
13) Podíváme se i do jiných koutů Francie?
Ano! Na všechny prázdniny, což znamená cca každé dva měsíce, se vracíme domů a cestu z Dijonu či do Dijonu si klidně můžeme naplánovat jako poznávací výlet po Francii či celé Evropě. Nejsme nuceni jezdit stejnými prostředky, jen třikrát do roka jezdíme všichni společně z Prahy zvláštním autobusem placeným buď českým ministerstvem školství, nebo lyceem.
Pak ale také každý rok u příležitosti 17. listopadu jezdíme do Paříže a v květnu organizujeme několikadenní „voajáž“. Už jsme byli například v Antibes, Nice, Montpellier, Biarritzu, Nîmes či Lyonu.
Někteří z nás také hodně cestují s rodinkami – za památkami i k moři.
Další informace o životě v sekci naleznete zde a také zde.
Osobní svědectví studentů z Dijonu a Nîmes z roku 2013 naleznete v rubrice Život v českých sekcích.